Regenerace zámecké zahrady v Jičíně

Přihlašovatel: Město Jičín
Autoři projektu: Ateliér zahradní a krajinářské architektury Babka-Sendler a Architektonická kancelář Radko Květ, Ing. Zdenek Sendler, Ing. Václav Babka, Ing. arch. Radko Květ, Ing. arch. Jiří Zrzavý, Ing. arch. Pavel Pijáček, Ing. arch. Jarmila Kopečná, Bc. Ondřej Mundl
Realizace: Silnice Jičín a.s.
Péče a údržba: Technické služby města Jičína
Plocha: 8 172 m²
Nominace na základě: Park roku 2010 – 2. místo

situační výkres [JPG, 121.64 kB]

perspektiva [JPG, 149.46 kB]

Mnoho let kritizovali občané i návštěvníci Jičína zchátralost zámecké zahrady s přerostlou vegetací, časem poničeným původním hradebním opevněním, zpustlými parkovými cestami i poškozeným mobiliářem. Nevhodnými úpravami byl zničen původní koncept zahrady od architekta Čeňka Musila z roku 1937, neuvážené dosadby nových dřevin narušily geometrickou koncepci zahrady. Návrh regenerace z ateliéru Sendler – Babka využívá původní členění Musilovy zahrady a zachovává pravidelný osově souměrný parter na horní i dolní terase. Parter je členěn do velkých osově komponovaných ploch trávníků a zpevněných ploch. Jednotlivé části zahrady jsou nově pohledově propojeny rekonstruovaným schodištěm. Po obvodu zahrady tak vynikají  jednotlivé historické objekty: zámek, vstupní brány i barokní opevnění.  zobrazit více...
 

Charakteristika území a dochovaného stavu stavby

Plocha řešeného území – veřejného městského parku se nachází na jihovýchodním okraji městské památkové rezervace Jičín. Na severu přiléhá k Valdštejnskému zámku, na jihu je ukončena zdí původně městských hradeb.  Plocha parku je terasovitá, rozdělená do dvou výškových úrovní propojených schodištěm a střední opěrnou zdí (původní kompromisní realizace návrhů Duchače – Vyskočila a architekta Č. Musila, 1938 – 1940). Na severu tvoří vstup do parku barokní brána vedoucí k Valdštejnskému náměstí, na západě od ul. Smiřických brána z roku 1940. Hradby a zdi uzavírají park a oddělují ho od okolí. Prostorové a kompoziční uspořádání parku bylo odvozeno z řešení východní části původní valdštejnské zámecké zahrady. Plocha parku je řešena v klasickém slohu s pravidelným parterem s výsadbami dřevin organizovanými do pravidelných architektonizovaných tvarů a souměrně umístěnými brodériemi. Prostor je místy nepřehledný, průčelí zámku je ukryto korunami lip. Při výstavbě veřejného parku (1936–1940) byla na východě od veřejné zámecké zahrady oddělena zahrada děkanství.

Architektonické řešení návrhu

Koncepce řešení vychází z původního návrhu (Č. Musil, 1937). Je využito původní členění zahrady a zachován pravidelný osově souměrný parter na horní i dolní terase. Parter je v návrhu členěn do velkých celistvých osově komponovaných ploch (trávník, zpevněné mlatové nebo dlážděné plochy). Návrhem je obnovena vizuální propojenost jednotlivých částí valdštejnských zahrad (z plochy je částečně odstraněna bariéra přerostlé nebo nevhodně realizované vegetace). Po obvodě parku tak vyniknou jednotlivé historické objekty (zámek, barokní brána, historické opevnění a zdi, novodobé objekty z poloviny 20. století apod.). Příčná osa původního schodiště s romantickým bazénem je v návrhu zvýrazněna (úprava schodiště, uvolnění průhledu ve směru sever jih a vizuální propojení s plochami jičínského náměstí).

Horní terasa

V podélné ose je plocha parku opticky rozšířena o zahradu děkanství. Vizuálním spojením těchto částí valdštejnských zahrad se výrazně zlepšilo prostorové uspořádání horní terasy, především v části podél přístupu od náměstí. Plocha horní terasy je v původním místě rozdělena dlážděným přístupovým chodníkem. Chodník osvětlený zemními svítidly prochází směrem k náměstí barokní bránou. Směrem k jihu vyúsťuje chodník na nově řešené schodiště spojující horní a dolní terasu parku. Po obvodě terasy jsou navrženy ucelené mlatové plochy, doplněné o částečně dlážděné plochy s lavičkami u opěrných zdí. V západní části je situováno místo pro hru dětí. Nasvícené jsou kromě chodníku významné objekty a prvky (zámek, hradební zdi, schodiště, nosné sloupy plotu). Původní přehoustlá vegetace byla redukována. Prostor je doplněn vhodným mobiliářem.

Dolní terasa

Od okolí je plocha dolní terasy oddělena systémem historických zdí. Na západní straně z ulice je zachována brána do parku z původních úprav z poloviny 20. století. Uprostřed plochy v ose severojižního přístupu je na původním místě zachován vodní prvek. Původní bazén je upraven a výtvarně zpracován. Nový vodní prvek je součástí okolního parteru a je přístupný. V severojižní ose je přístup k vodnímu prvku řešen zpevněnou plochou z kamenných desek prorůstajících trávníkem. Z parteru byly stříhané sestavy živých plotů a ostatních dřevin. Na západním okraji travnaté plochy je do návrhu zakomponována původní čtyřřadá lipová alej. V části východní je terén modelován do nakloněné roviny a plocha u hradeb je vizuálně propojená s ostatními částmi dolní terasy. Schodiště je nahrazeno rampou dostupnou pro osoby s omezenou pohyblivostí. V ploše bastionu je situováno místo pro umělecké dílo. Součástí úpravy je také rekonstrukce obvodových zdí. Prostor je doplněn vhodným mobiliářem. Součástí úpravy dolní terasy je obnova sociálního zázemí parku a objektu rychlého občerstvení (polyfunkční objekt). V tomto objektu je také vyčleněn prostor pro ovládání slavnostního osvětlení, hudby, která zní z reproduktorů v čelech schodišťových zdí, závlahy a technologie bazénu. Nasvícení plochy je podřízeno celkovému architektonickému řešení a je výtvarně komponované.

Hlasování

CELKEM: 218 hlasů
POŘADÍ: 14. místo

Sponzoři: